POZDRAV ROUŠKU (moje prosba – Tvoje výzva)

Mám radost, lidi nosí roušky. Mám ale taky strach, přestali jsme se zdravit.

Byla jsem dnes ráno běhat, ale už včera večer jsem pozorovala, jak se změnilo naše chování na ulici. Dodržujeme vzdálenost, bezva. Ale všimli jste si, co děláme s očima? Klopíme je. Díváme se jinam…

Je fakt nutné, abychom se přestali zdravit?

Pozdrav přece není jen slovo. Je to signál, že tě vnímám, že jsem taky člověk jako ty. Že v tom nejsi sám… že já v tom nejsem sám.

Prosím, jen se dnes na chvíli zastavte,
a přemýšlejte se mnou:

Co můžeme udělat pro to, abychom ten
bezva pocit „být spolu“ posílili,
NE úplně ztratili?

???

Já Vás pozdravím,
nebo se Vám aspoň podívám do očí.
To je to nejmenší, co můžu udělat, abychom se vzájemně úplně neodcizili.

Co Vy?

M

Jak na STRACH

Můj on-line kurz o strachu pro vás – do odvolání vstup ZDARMA

Agentura, pro kterou píšu kurzy, zpřístupnila do odvolání ZDARMA 2 své on-line kurzy:

1) HOME OFFICE
(v tom prsty nemám, ale mohl by se vám hodit)

2) STRACH
(v tom prsty mám a mohl by vás rozesmát, protože já jsem se při nahrávání rozhovoru s mým hostem nasmála hodně)

Zde jsou dveře do kurzu.
https://www.rentel.cz/nemejte-strach-z-prace-z-domova/

Nemusíte klepat, stačí klikat.

Děkuji milé agentuře RENTEL a. s. za laskavost, kterou s radostí posílám dál.

Monika

LASKAVOST je (moje) cesta

P. S. Jen to, prosím, s tou laskavostí nepřehánějte, ať vydržíte co nejdéle. Protože ještě nevíme, kdy budeme v cíli. Raději každý den udělejte 1 laskavost (ať se děje co se děje), než dnes 5 dobrých skutků a pak už NIKDY nic.


ↆↆ
ↆↆↆ

Blýská se na lepší časy. Cítím to v kostech.
Jsme na dobré cestě, abychom se cítili líp a líp…

Dívám se kolem sebe a mám radost, že se v lidech probudilo hodně dobrého. A u někoho ne…taky pravda… ale kdo ví, nejsme s nimi celý den… Bůh ví, co dělají v noci 😉 

Všimli jste si, kolik je kolem nás „obyčejných“ lidí, kteří „v době temna“ jakoby rozkvetli, nadechli se a PÁCHAJÍ jednu laskavost za druhou?

Někdo šije roušky, někdo vyrábí desinfekci…
Někdo prostě jen jde a 3x denně setře v celém domě zábradlí a kliky u vchodových dveří. Jiný nakupuje rýži a kávu sousedům a další třeba „jen“ telefonuje svým známým, chvíli si s nimi povídá, aby se necítili tak sami.


ↆↆ
ↆↆↆ

NA VELIKOSTI V TOMTO PŘÍPADĚ
opravdu
NEZÁLEŽÍ.

Protože je dokázáno, že prokazování jakékoliv laskavosti s vysokou spolehlivostí způsobuje dočasné zvýšení… POHODY.

Říká to pan Martin Seligman, za kterého bych dala ruku do ohně. A taky to potvrdily výzkumy na lidech (tedy studentech), které zveřejnila obdivuhodná psycholožka jménem Sonya Lyubomirská.


ↆↆ
ↆↆↆ

Ještě konkrétní čísla, abyste měli přesnou představu, do kolika laskavostí a v jakém časovém rozmezí se můžete pustit, aby se projevil žádoucí účinek.

Už 5 náhodných dobrých skutků, které vykonáte v průběhu 1 týdne razantně zlepší vaše osobní pocity štěstí.

Super!

Máte před sebou asi ještě víc než 1 týden, kdy se můžete v prokazování LASKAVOSTI trénovat…

můžete si vlastními silami zvyšovat osobní pocit pohody…
a protože jsou EMOCE vysoce nakažlivé…

ↆↆↆ

stanete se ohniskem nákazy,
které budou všichni
vyhledávat.

🤣🤣🤣
🤣🤣
🤣

M

P. S:
Jen to, prosím, s tou laskavostí moc nepřehánějte, ať vydržíte co nejdéle. Protože ještě nevíme, kdy budeme v cíli. Tak raději každý, každičký den udělejte 1 laskavost (ať se děje co se děje), než dnes 5 a pak už nikdy nic.

Strach a rouška s vůní žvýkačky

Už pár dní přemýšlím, co se kolem mně ve skutečnosti děje… a jakou roli v tom můžu a chci hrát.

Neumím zpívat (jako Lucie Bílá) a ruční práce mi zoufale nejdou. To není výmluva, to je fakt. Rouška, kterou bych vyrobila, by vás spíš rozesmála, než ochránila. I když, proč ne, že? Představte si roušky v barvách duhy, s kreslenými vtipy, s obrázky Vašich oblíbených hrdinů… Roušky, které by voněly po žvýkačkách a nebo by Vám změnily hlas jako když vdechnete helium… Už to vidíte?

Ale k věci, potřebuji říct toho:
infektolog Aleš Rybka jednou prohlásil, že:

Nebezpečnější na takových epidemiích není, jak se chová daná epidemie biologicky, ale to jak zareaguje společnost.

Větu jsem zaslechla v rozhovoru s vojenským lékařem Davidem Řezáčem a dost s ní souzním (s tou větou). Jen potřebuji dodat, že důležitou roli v tom, jestli propadneme panice nehraje reakce „společnosti“, ale reakce každého jednoho z nás.

Jak zareaguji já, Monika? Jak se budu v této situaci chovat?
A co vy? Ty?

Na rovinu, i když už jste už víc než pár dní „dospělí“, je normální, že cítíte strach, protože strach je úplně normální reakce člověka na něco, co nezná. Teď je otázka, co se svým strachem uděláte. Jak s ním naložíte. 

Já jsem nejdřív udělala toto:

Za prvé jsem si položila otázku,
z čeho mám skutečně strach?

..když jsem se dostala přes odpovědi typu, že onemocním já nebo mí blízcí, došlo mi, že mám strach, z toho jak zvládnu to, že jsem přišla o všechny zakázky v následujícím měsíci. A když jsem si to takto popsala, ulevilo se mi. Protože s tím se už dá nějak pracovat. Zrušené zakázky = čas pro mně… a pro Sáru. Taky se můžu připravovat na stěhování, udělat jarní úklid v předstihu, číst až do aleluja… Dan Bárta poté co zrušil sedmnáct koncertů v jednom rozhovoru řekl, že se aspoň může víc věnovat tvorbě… Máme se na co těšit. 🙂

Takže:
Když konkrétně pojmenujete, z čeho máte strach, dokážete vymyslet cesty ze strachu ven. Dokážete vymyslet jednoduchá malá opatření, která vám vrátí ztracený POCIT KONTROLY.

Protože o to tu podle mne jde především.

Máme strach, protože se najednou naše běžné žití dostalo mimo náš vliv. Nemáme vliv na to, co se teď děje, a nevíme, jaké to bude mít důsledky v budoucnu.

Teď je otázka, co s tím uděláme. Co můžeme ovlivnit? Co ne?

Můžeme svůj strach živit tím, že budeme 24 hodin denně sjíždět všechna informační fóra, sdílet šokující články, nebo se můžeme podívat na zprávy jednou za den, přečíst si kolik je nakažených, kolik vyléčených (nejen mrtvých) a zbytek dne dělat něco, co ovlivnit můžeme.

A můžeme začít tím, že budeme zodpovědní i v tom, jak zacházíme se svými emocemi.

Na závěr:

STRACH je emoce. 
Emoce jsou stejně nakažlivé jako koronavir. Možná mnohem víc. Když budeme svůj strach živit, může přerůst do agrese, paniky a probudit úzkosti. Nakazíme všechny lidi ve své blízkosti. A ti to pošlou dál…

NADĚJE, RADOST jsou taky emoce…
Každý máme možnost volby.

M

Jak sbírám odvahu

Nebyla to láska na první pohled. Třikrát jsem ji vrátila. Počtvrté mi zase drze ležela na stole. „Nespálím tě, přečtu tě!“, vykřikla jsem v návalu zoufalství a jak jsem řekla, stalo se.
 
Proto si teď můžete v klidu přečíst recenzi na knížku: 


ODVAHA NASADIT SE



Jak cenné je, když někdo převezme zodpovědnost, 
a co je pro nasazení a získání vlivu klíčové

Autor: John Izzo

Můj dobrý důvod,
proč vám doporučit tuto knížku:

Dodá vám ODVAHU vyjít z chování oběti a začít měnit k lepšímu to, na čem vám opravdu záleží (vztahy v rodině, v práci, v domě, kde bydlíte, životní prostředí, školský nebo zdravotnický systém).

Pomůže vám pochopit, proč se my lidé bojíme udělat první krok a vyčkáváme, až začne někdo jiný (partner, šéf, Greta).

Čekáme na bezpečí davu, dokonalý plán, máme strach, že se zesměšníme, přijdeme o práci, když začneme měnit věci uvnitř naší firmy z pozice, které změny tohoto charakteru, podle nás, nepřísluší. 

Myslíme si, že to co bychom dokázali udělat je tak malé, že by to byla jen kapka v moři… proto raději neuděláme nic.

Nedáte-li lidem zodpovědnost, budou jednat
nezodpovědně.

John Izzo píše o přijetí ZODPOVĚDNOSTI, o jednoduchých cestách, jak se zapojit a měnit to, co se mi nelíbí – teď, hned s tím co mám. Vede nám ruku a pomáhá nám strhnout masku oběti. Povzbuzuje, abychom vzali věci do svých rukou a zlepšili, co potřebujeme.

Píše (a za zveřejnění této myšlenky si ho obzvlášť vážím), že je bohulibé pomáhat lidem v Africe, zachraňovat velryby, jezdit na místa postižená živelnými pohromami, ale stejně tak je cenné začít ve své bezprostřední blízkosti… u sebe: ve svém městě, ulici, domě, kanceláři, ve své rodině… 

Když lidé hovoří o svém zaměstnání, OBĚTI
dávají najevo, že povinností druhých je učinit je šťastnými.

Po přečtení knihy mi nedá spát
hlavně část „Těžiště kontroly: jste oběť nebo iniciátor?“ a pak tato slova:

  • důležité je nepoddat se výmluvám, které nám brání v nasazení se o změnu. Některé z nich mohou mít pravdivý obsah, ale téměř nikdy nejsou užitečné.
  • nepotřebujete mít hned dokonalý plán a vědět jak bude změna probíhat, potřebujete obrovskou touhu věci změnit a záměr získat spojence, kteří vám pomůžou změnu uskutečnit.
  • pak asi 10 výstižných citátů, vědeckých studií a silných příběhů úplně obyčejných lidí, kteří se zvedli a začali svými silami měnit věci, na kterých jim záleží.

Na čem vám záleží a „mělo by se s tím něco udělat“?
Co s tím uděláte vy?

Jen odvahu,
protože když s tím neuděláte něco vy, pak máte 100% jistotu, že se nic nezmění.
Monika Ambrožová