Byla ještě tma. Je ještě tma. Všechno kolem mne spí. Vycházím po špičkách z ložnice, potichu si vařím kafe, beru do ruky deku a své poznámky ze včerejšího semináře.
Dělám si TEĎ dobře…
… a včera jsem si udělala taky DOBŘE.
Myslím, že jsem dokonce udělala jednu z NEJ věcí za posledních pár měsíců pro sebe, svou rodinu i své klienty.
Ale hlavně pro sebe.
Sebrala jsem ODVAHU a jela se s dalšími dvaceti lidmi bavit o tom,
jaké to je
BÝT zranitelný,
zranitelná.
Vnímám zranitelnost jako odvahu přiznat (si), že jsem křehká, když jsem naplno svá.
Takové to, že jsem ČLOVĚK, ne stroj na dokonalou mámu, dceru, kolegyni…
Když si přiznám, že jsem zranitelná, říkám, že mám myšlenky a city, místa, na kterých mi obzvlášť záleží, protože ke mně patří jako slunce ke dni a loď na moře…
City a myšlenky, které se možná nelíbí lidem v mém okolí, ale jsem to já.
V tom okamžiku cítím příval síly, kterou mi dává právě ta má úplnost. Najednou jsem pravdivá a tu „pravdu“ dýchám, mluvím …žiji.
A to všechno i přesto, že nejsem dokonalá. Nejsem dokonalá dcera, máma, manželka, kamarádka, lektorka, cvičitelka, občanka…
Když si přiznám svou zranitelnost, už v tom okamžiku se cítím, že sama za sebe…JSEM DOST.
Svou zranitelnost nerozdáváme na počkání. Jak včera řekla Iveta Clark:
Zranitelnost je koření, které dávám na vztahy, které chci, aby byly silné.
Zranitelnost je odvaha se otevřít. ODVAHA jít se svým srdcem ven mezi lidi. Ukázat, vyslovit to, že jsem zranitelná.
Všechny tyto myšlenky jsem potřebovala slyšet právě teď.
A potřebovala jsem slyšet i to, že pocity „NEJSEM DOST… a měl by ses za to stydět!“ se začnou vytvářet v dětství.
Můžeme tomu zabránit tím, že přestaneme své děti porovnávat s jinými dětmi, budeme jim naslouchat, podporovat to, aby byly samy sebou a dělaly to, co jim dává smysl…A nemusíme tak mluvit jen se svými dětmi.
Iveta Clarke nám nabídla deset takových ukazatelů života v PLNOSTI (já si říkám v ÚPLNOSTI) a řekla,
a teď jděte a jednu z těch věcí začnete hned dělat.
Jdu na to.
Přidejte se
Monika
