3 tipy pro rodiče

Téma UČÍM (TĚ) DOMA:
V čem potřebujete mít jasno, když začnete doma učit své dítě.

Vytvořte spolu plán,
děti tomu říkají rozvrh hodin.*


Určete si pevnou dobu, kdy se budete učit.

Začněte se učit každý den ve stejnou hodinu, třeba od 9 do 12. Dělejte přestávky, klidně držte rytmus výuky a přestávek, jak je dítě zvyklé z kamenné školy. Učte se každý den od pondělí do pátku. O víkendech odpočívejte.

Můj tip pro rodiče:

Rodič není v této situaci sám, jsme v tom spolu – naše děti i my. Nehrajte si na hrdiny a rozdělte si se svými dětmi úkoly. Pověřte je hlídáním přestávek, nechejte je vybrat melodii zvonění, nařídit budík, připravit nebo uklidit pomůcky. Na pravidlech se předem dohodněte. Mějte „tajné“ heslo, pro případ, že bude jeden z vás unavený, protože jsme v náročné době. Buďte k sobě navzájem laskaví a přesto důslední.

*Sára mi už dřív říkala, že by ten jejich rozvrh ze školy trochu předělala. Teď máme šanci. Vzaly jsme si její školní rozvrh, na kartičky přepsaly předměty (abychom zachovaly opakování v týdnu), Sári si to poskládala, jak chtěla. Teď je spokojená. Já taky.


Udělejte si jedno sběrné místo
(inbox)

Vytvořte si jedno místo (např. pořadač), kam budete dávat všechno, co přijde ze školy. Na začátku pořadače vložte list s přehledem zadání všech úkolů. Je to takový „úkolníček“, se kterým budete průběžně pracovat. Zapisujte do něj nové úkoly, odškrtávejte, co je hotovo. Vyplněný seznam můžete třeba jednou týdně ofotit a poslat učiteli, ať ví, jak se vám daří.

Můj tip pro rodiče:

Když přijde zadání úkolu, zapište ho (vy nebo dítě) do seznamu úkolů. Na konci každého učebního dne, seznam aktualizujte. Projděte společně, co je hotové a promluvte si o tom, co vás čeká příště. Zeptejte se dítěte, co se mu dnes na učení s vámi líbilo nejvíc, co by udělalo jinak. Řekněte i vy jemu své dojmy.


Mějte odvahu se zeptat
(učitele, dítěte, ostatních rodičů)

Když přijde zadání úkolu, podívejte se, jestli máte vše, co ke splnění úkolu potřebujete. Když zadání nerozumíte, zeptejte se dítěte, jak tomu rozumí ono, nebo kontaktujte učitele. Vyplatí se mít od učitele informaci o konzultačních hodinách. Pokud ho nemáte, vyžádejte si ho.

Můj tip pro rodiče:

Na učení nejsme sami. Máme k ruce své děti, jejich učitele, spolužáky, ostatní rodiče. Své dítě můžeme pověřit, aby posílalo ofocené úkoly učiteli, aby si s ním domluvilo konzultaci, když je třeba. Můžeme se propojit s ostatními rodiči, abychom si učení usnadnili. Můžeme pomoci s učením dětí rodičů, kteří chodí do práce (např. když se učím se svým dítětem, může být další on-line např. skype).

POZDRAV ROUŠKU (moje prosba – Tvoje výzva)

Mám radost, lidi nosí roušky. Mám ale taky strach, přestali jsme se zdravit.

Byla jsem dnes ráno běhat, ale už včera večer jsem pozorovala, jak se změnilo naše chování na ulici. Dodržujeme vzdálenost, bezva. Ale všimli jste si, co děláme s očima? Klopíme je. Díváme se jinam…

Je fakt nutné, abychom se přestali zdravit?

Pozdrav přece není jen slovo. Je to signál, že tě vnímám, že jsem taky člověk jako ty. Že v tom nejsi sám… že já v tom nejsem sám.

Prosím, jen se dnes na chvíli zastavte,
a přemýšlejte se mnou:

Co můžeme udělat pro to, abychom ten
bezva pocit „být spolu“ posílili,
NE úplně ztratili?

???

Já Vás pozdravím,
nebo se Vám aspoň podívám do očí.
To je to nejmenší, co můžu udělat, abychom se vzájemně úplně neodcizili.

Co Vy?

M

Jak na STRACH

Můj on-line kurz o strachu pro vás – do odvolání vstup ZDARMA

Agentura, pro kterou píšu kurzy, zpřístupnila do odvolání ZDARMA 2 své on-line kurzy:

1) HOME OFFICE
(v tom prsty nemám, ale mohl by se vám hodit)

2) STRACH
(v tom prsty mám a mohl by vás rozesmát, protože já jsem se při nahrávání rozhovoru s mým hostem nasmála hodně)

Zde jsou dveře do kurzu.
https://www.rentel.cz/nemejte-strach-z-prace-z-domova/

Nemusíte klepat, stačí klikat.

Děkuji milé agentuře RENTEL a. s. za laskavost, kterou s radostí posílám dál.

Monika

LASKAVOST je (moje) cesta

P. S. Jen to, prosím, s tou laskavostí nepřehánějte, ať vydržíte co nejdéle. Protože ještě nevíme, kdy budeme v cíli. Raději každý den udělejte 1 laskavost (ať se děje co se děje), než dnes 5 dobrých skutků a pak už NIKDY nic.


ↆↆ
ↆↆↆ

Blýská se na lepší časy. Cítím to v kostech.
Jsme na dobré cestě, abychom se cítili líp a líp…

Dívám se kolem sebe a mám radost, že se v lidech probudilo hodně dobrého. A u někoho ne…taky pravda… ale kdo ví, nejsme s nimi celý den… Bůh ví, co dělají v noci 😉 

Všimli jste si, kolik je kolem nás „obyčejných“ lidí, kteří „v době temna“ jakoby rozkvetli, nadechli se a PÁCHAJÍ jednu laskavost za druhou?

Někdo šije roušky, někdo vyrábí desinfekci…
Někdo prostě jen jde a 3x denně setře v celém domě zábradlí a kliky u vchodových dveří. Jiný nakupuje rýži a kávu sousedům a další třeba „jen“ telefonuje svým známým, chvíli si s nimi povídá, aby se necítili tak sami.


ↆↆ
ↆↆↆ

NA VELIKOSTI V TOMTO PŘÍPADĚ
opravdu
NEZÁLEŽÍ.

Protože je dokázáno, že prokazování jakékoliv laskavosti s vysokou spolehlivostí způsobuje dočasné zvýšení… POHODY.

Říká to pan Martin Seligman, za kterého bych dala ruku do ohně. A taky to potvrdily výzkumy na lidech (tedy studentech), které zveřejnila obdivuhodná psycholožka jménem Sonya Lyubomirská.


ↆↆ
ↆↆↆ

Ještě konkrétní čísla, abyste měli přesnou představu, do kolika laskavostí a v jakém časovém rozmezí se můžete pustit, aby se projevil žádoucí účinek.

Už 5 náhodných dobrých skutků, které vykonáte v průběhu 1 týdne razantně zlepší vaše osobní pocity štěstí.

Super!

Máte před sebou asi ještě víc než 1 týden, kdy se můžete v prokazování LASKAVOSTI trénovat…

můžete si vlastními silami zvyšovat osobní pocit pohody…
a protože jsou EMOCE vysoce nakažlivé…

ↆↆↆ

stanete se ohniskem nákazy,
které budou všichni
vyhledávat.

🤣🤣🤣
🤣🤣
🤣

M

P. S:
Jen to, prosím, s tou laskavostí moc nepřehánějte, ať vydržíte co nejdéle. Protože ještě nevíme, kdy budeme v cíli. Tak raději každý, každičký den udělejte 1 laskavost (ať se děje co se děje), než dnes 5 a pak už nikdy nic.

Strach a rouška s vůní žvýkačky

Už pár dní přemýšlím, co se kolem mně ve skutečnosti děje… a jakou roli v tom můžu a chci hrát.

Neumím zpívat (jako Lucie Bílá) a ruční práce mi zoufale nejdou. To není výmluva, to je fakt. Rouška, kterou bych vyrobila, by vás spíš rozesmála, než ochránila. I když, proč ne, že? Představte si roušky v barvách duhy, s kreslenými vtipy, s obrázky Vašich oblíbených hrdinů… Roušky, které by voněly po žvýkačkách a nebo by Vám změnily hlas jako když vdechnete helium… Už to vidíte?

Ale k věci, potřebuji říct toho:
infektolog Aleš Rybka jednou prohlásil, že:

Nebezpečnější na takových epidemiích není, jak se chová daná epidemie biologicky, ale to jak zareaguje společnost.

Větu jsem zaslechla v rozhovoru s vojenským lékařem Davidem Řezáčem a dost s ní souzním (s tou větou). Jen potřebuji dodat, že důležitou roli v tom, jestli propadneme panice nehraje reakce „společnosti“, ale reakce každého jednoho z nás.

Jak zareaguji já, Monika? Jak se budu v této situaci chovat?
A co vy? Ty?

Na rovinu, i když už jste už víc než pár dní „dospělí“, je normální, že cítíte strach, protože strach je úplně normální reakce člověka na něco, co nezná. Teď je otázka, co se svým strachem uděláte. Jak s ním naložíte. 

Já jsem nejdřív udělala toto:

Za prvé jsem si položila otázku,
z čeho mám skutečně strach?

..když jsem se dostala přes odpovědi typu, že onemocním já nebo mí blízcí, došlo mi, že mám strach, z toho jak zvládnu to, že jsem přišla o všechny zakázky v následujícím měsíci. A když jsem si to takto popsala, ulevilo se mi. Protože s tím se už dá nějak pracovat. Zrušené zakázky = čas pro mně… a pro Sáru. Taky se můžu připravovat na stěhování, udělat jarní úklid v předstihu, číst až do aleluja… Dan Bárta poté co zrušil sedmnáct koncertů v jednom rozhovoru řekl, že se aspoň může víc věnovat tvorbě… Máme se na co těšit. 🙂

Takže:
Když konkrétně pojmenujete, z čeho máte strach, dokážete vymyslet cesty ze strachu ven. Dokážete vymyslet jednoduchá malá opatření, která vám vrátí ztracený POCIT KONTROLY.

Protože o to tu podle mne jde především.

Máme strach, protože se najednou naše běžné žití dostalo mimo náš vliv. Nemáme vliv na to, co se teď děje, a nevíme, jaké to bude mít důsledky v budoucnu.

Teď je otázka, co s tím uděláme. Co můžeme ovlivnit? Co ne?

Můžeme svůj strach živit tím, že budeme 24 hodin denně sjíždět všechna informační fóra, sdílet šokující články, nebo se můžeme podívat na zprávy jednou za den, přečíst si kolik je nakažených, kolik vyléčených (nejen mrtvých) a zbytek dne dělat něco, co ovlivnit můžeme.

A můžeme začít tím, že budeme zodpovědní i v tom, jak zacházíme se svými emocemi.

Na závěr:

STRACH je emoce. 
Emoce jsou stejně nakažlivé jako koronavir. Možná mnohem víc. Když budeme svůj strach živit, může přerůst do agrese, paniky a probudit úzkosti. Nakazíme všechny lidi ve své blízkosti. A ti to pošlou dál…

NADĚJE, RADOST jsou taky emoce…
Každý máme možnost volby.

M