Kdysi mi dcera řekla, že nechce být oběť. Byla tak v první třídě. Možná ještě mladší. Tehdy jsem netušila, jak moc bude téma oběti i pro mě osobně důležité. A hledání, jak to zaklínadlo zrušit.
Přiznání, že uvnitř sebe skrýváme postoj oběti, člověka plného pochybností a ponížení, který touží po pomstě, je podle mě důležitý první krok. Roli oběti můžeme odmítnout až v okamžiku, kdy ji v sobě poznáme a přijmeme fakt, že se nás týká.
„Léta zkušeností v profesi klinické psycholožky i při hledání na cestě k mé vlastní svobodě mě naučily, že utrpení je univerzální. ~ Roli oběti můžeme ale odmítnout. Existuje totiž propastný rozdíl mezi tím, kdy nás někdo do pozice oběti postavil a kdy jsme ji my sami přijali.
Každý z nás se v průběhu svého života někdy stane obětí.
Minimálně jednou za život zažijeme všichni nějaké příkoří, bezpráví nebo zneužití od lidí či institucí, nad nimiž nemáme žádnou moc. Takový je život. Říká se tomu viktimizace. A ta přichází vždycky odněkud zvnějšku. Ať už je to dítě, jež vás šikanovalo, šéf, který si na vás vylíval zlost, partner, jenž na vás vztáhl ruku, milenec, který vás podvedl, zákon, který vás diskriminuje, nebo nehoda, po níž jste skončili v nemocnici.
Naproti tomu to, jsme-li skutečně v roli oběti, je něco, co přichází zevnitř nás. ~ Opravdovou oběť ze sebe můžeme udělat jedině my sami. ~ Stáváme se obětmi nikoli proto, co se nám přihodilo, ale teprve ve chvíli, kdy si roli oběti sami vybereme. ~ Začneme se jako oběť chovat, začneme myslet i přistupovat ke světu zavile, pesimisticky, nesmlouvavě, nemilosrdně a pomstychtivě a zaklesneme se ve vlastní minulosti, neschopní stanovit sobě i druhým potřebné hranice.
Měla bych ale jasně vysvětlit, že mluvím-li o obětech a přeživších, v žádném případě netvrdím, že vina je na straně obětí, tolik z nich totiž nemělo sebemenší východisko. Ani v nejmenším nelze dávat vinu komukoli, koho poslali rovnou do plynové komory, kdo v mukách zahynul v táboře na pryčně nebo kdo se dokonce vědomě rozběhl proti plotu z ostnatého drátu nabitého elektřinou. Hluboce soucítím se všemi, kdo trpěli. A žiju proto, abych mohla všem, kdo prošli těžkou životní zkouškou, ukázat, jak znovu najít sílu.“
✍️ Edith Eva Egerová
📖 Máme na vybranou
