Kniha: Já jsem OK, ty jsi OK

já jsem okNadčasová kniha dr. Thomase Harrise o transakční analýze. Získat ji, je už zase možné (vyšla v roce 2018, nakladatel Omega).

Nabízí detailní plán mysli, přesný a srozumitelný slovníček, kterému porozumí opravdu každý. Pomůže pochopit obtížné situace, do kterých jste se dostali a nabídne praktické rady, jak je v budoucnu úspěšně řešit.

Podle T. Harrise jsou v každém z nás tři stavy (RODIČ, DÍTĚ, DOSPĚLÝ), které ovlivňují způsob, jak jednáme v konkrétních situacích. Vznikají nahráváním skutečných zážitků, které jsme zaznamenali do mozku. Nejvýznamnější z nich se staly do našeho pátého roku. Jednotlivé záznamy nikdy nemůžeme smazat, ale můžeme se rozhodnout, že je vypneme.

RODIČ je jedinečnou sbírkou nahrávek, v nichž hrají klíčovou roli naši rodiče. Jejich osobní příklady, výroky pravidla, zákony a domněnky, které jsme u nich viděli a slyšeli. Mnoho z rodičovských dat spadá do kategorie „jak se co dělá“ (jak se vysmrkat, jak si ustlat, jak přejít přes cestu). Jsou to velmi užitečná data, pomocí kterých se dítě učí. Člověk, jehož prvotní instrukce byly příliš intenzivní, však může mít s přehodnocováním starých způsobů jednání v budoucnu značné potíže.

DÍTĚ nahrává naše reakce na to, co vidíme, slyšíme, cítíme a chápeme. Je to vzácné skladiště kladných dat jako je tvořivost, zvědavost, první objevy. Bezstarostné dítě je takové, které zjistí, že většina RODIČE je spolehlivá…říkali mi pravdu, můžu se na to spolehnout.

DOSPĚLÝ je naší osobní myšlenkovou představou o životě. Kontroluje staré informace, třídí je pro další použití. Rodí se v nás přibližně kolem desátého měsíce, kdy zjišťujeme, že můžeme pohybovat s předměty a pohybovat se.

Autor: Thomas. A. Harris
Praha: Pragma, 1997, s. 311. ISBN 80-7205-508-9.

Cítit se jako smetí, jako nejhloupější, nejhorší

Sebedůvěra, sebejistota, sebevědomí – tři slova, která se často objeví v diskusi na školení komunikace, time managementu i motivace.

Souvisí s pocitem vlastní hodnoty, důstojnosti a jedinečnosti. S pocitem, do kterého se nerodíme, ale učíme se mu. Získáváme ho prostřednictvím svých rodičů. Jejich výrazů v obličeji, slov, gest i ochoty „zúčastněně“ naslouchat našim myšlenkám, pocitům a přáním. Jsou to malé kousky mozaiky, které se podepisují na tom, nakolik se přijmeme takoví, jací jsme. Bereme se a jsme bráni vážně.

Anselm Grün ve své knížce MOC NAD BEZMOCÍ varuje před negativními poselstvími rodičů: „Na to jsi ještě moc malý. To nemůžeš. Jsi moc hloupý. Jsi moc pomalý. Moc nad vším přemýšlíš. Ty to nikdy nepochopíš….“

„Tyto a další věty udusí každý pocit vlastní hodnoty. Dítě automaticky přijímá zprávu rodičů a prohlubuje ji. Má dojem, že se k ničemu nehodí, že je příliš pomalé, že jiní to umějí lépe atd. Tak nemůže růst žádný cit pro vlastní zvláštnost. Úsudky rodičů dítě natolik shazují, že se cítí jedinečné nanejvýš v negativním smyslu. Cítí se pak jako poslední smetí, jako nejhloupější, jako nejhorší…“

Vyrosteme a své pošramocené sebevědomí si neseme s sebou. Jsme dospělí. Umíme se tvářit sebejistě. Ale slabé sebevědomí občas prosvitne například v nezvládnuté komunikaci v práci, manželství, neschopnosti vážit si svého času a určovat priority v pracovních úkolech, neschopnosti říkat klidné NE…

Jak říká Anselm Grün: „Nikdy není pozdě se pocitu vlastní ceny naučit a posilovat ho, V každé době je možné nedostatečnou komunikaci nahradit komunikací pozitivní.“

Pokud chcete pracovat se svou sebedůvěrou, nebo pomoci svým zaměstnancům posílit sebevědomí, napište mi a já Vám ráda připravím sérii konzultací, nebo školení na míru.