Vypusťte Krakena

Vypusťte Krakena
25. února 2016/ už jen 876 km

Ano, ano, máte pravdu jsem ve skluzu.

Za únor jsem uběhla jen 39,42 km. Prostě můžete mít skvělý plán, ale často jím život zatřese. Stačí, když vás doběhne chřipka a máte po běhání.

Mám před sebou 4 dny do konce měsíce. Mohla bych svůj měsíční závazek dohnat, ale bylo by to na úkor práce a mého dobrého pocitu v rodině. A o tom taky time management je.

O dobrém pocitu. O tom, že není třeba zmatkovat… když brod je ještě daleko.

Totální rozmetání plánu neříká: „Vykašli se na plánování. Je to blbost. Říkal jsem Ti to.“.

Právě naopak.

Protože se po dobu VÝPADKU snažíte udělat JEN to opravdu NEJdůležitější, to méně důležité se chtě-nechtě nakupí na VELKOU, VELKOU, VELKOU hromadu.
Kam oko dohlédne je nějaký rest případně nový úkol, který potřebuje Vaši pozornost a čas. Do toho se přimíchá pocit zmaru, pochybnosti, jestli to ještě ustojím.

Znám lidi, které tato situace atakuje. Pocit, že neví, kam dřív skočit, je úplně zmrazí. Ustrnou na místě. Druhá varianta je přeskakovat jako zajíc z jedné věci na druhou, podle toho, jak moc se hlásí o slovo. Obě varianty znám nejen z doslechu. V obou případech fungujeme v režimu, JSEM v PASTI.

A to je ten okamžik, kdy se ukáže vlídná tvář time managementu.
Máme jasno ve svých prioritách, tak dáme bokem věci, které k nim nepatří. Naprosto v klidu projdeme úkoly a vybereme si 3 z nich, které když uděláme právě teď, dnes, jako první, nejvíc se nám uleví.

Dnes jsem navíc udělala ještě něco nového. Až se stydím, že po letech školení time managementu, mne to napadlo až teď.

Uvědomila jsem si, že po výpadku v práci (může to být nemoc, ale třeba i dovolená), mám tendenci pustit se JEN do restů v práci. Nějak ve dnech POTÉ, odsouvám své další radosti a potřeby, jako je třeba sport. Něco jako: „Jen doženu resty v práci a pak zase začnu běhat…“

Takže jsem vyběhla a byl to pocit k nezaplacení. V hlavě mi vyskakovala věta: „Vypusťte Krakena.“

Paráda.

Prostě, moje doporučení zní: až nebudete vědět, kam dřív skočit, udělejte si malou radost. Bude Vám hned o trochu líp, cesta se vyjasní, úkoly se seřadí a vše půjde jako po másle.

Přeji Vám den jako po másle,

Monika Ambrožová

Čekání na duši

Jeden starý příběh vypráví o mladém indiánovi, který si koupil auto a pozval na výlet svého starého strýce.
Ten po čtvrthodince jízdy procházkovým tempem poprosil synovce, aby zastavil.
Vystoupil a posadil se na kraj silnice.
Synovec se ho zeptal: „Je ti nevolno, strýčku?“
„Ne,“ odpověděl indián, „čekám, až nás dožene moje duše.“

Krásný příběh, co myslíte?

Jsou dny, které bych potřebovala také prosedět na kraji silnice. Proto dnes vypínám počítač, aby mne má duše mohla dohnat.

Mějte se indiánsky,
Monika

P.S. Příběh jsem našla v knížce Time management jako duchovní úkol. Autoři: Friedrich Assländer a Anselm Grün.

Občas jsem vystresovaná antilopa

Představte si antilopu, jak utíká před straaašlivě hladovým lvem.
Antilopa běží seč ji nohy stačí. Je to závod o život. Ve vzduchu visí smrt. Její smrt.
Naše antilopa o tom ví, a tak dá do útěku ÚPLNĚ všechno a …vyhraje.
Lev naštvaně odchází. Prohrál. Antilopa tak trochu taky… tedy alespoň na chvíli.

Nesmí se vrátit ke svému stádu.
Je PLNÁ stresu. STRES je cítit z její srsti, z jejího dechu. Je jí vidět na očích. A oni ji nechtějí. Smrdí jim. Musí tu nepříjemnou pachuť strachu ze sebe co nejrychleji setřást.

Tak se jde na půl dne VÁLET do bláta.
Uvolní se, nabere ztracený klid a rovnováhu. Dokonale se zrelaxuje a pak jde domů. Už na ni čekají.

Hurá, šťastný konec.

Možná se ptáte, odkud to vím.
Je to pár dní, co jsem si přečetla skvělý článek ale tak nějak jsem pořád neměla ten pravý důvod, proč vám o něm říct. Víte, že se snažím vše přečtené propojovat s běžným životem.

A dnes TO přišlo.

Vyšla jsem ráno před dům. Uviděla své auto a už jsem v tom byla. Prostě jsem dostala vztek. Podle autora článku (už to bude, za chvíli prozradím) bych si měla říct něco ve stylu:

AHA, stoupá ve mně hněv, to je zajímavé, co ta situace přináší“.

Pravda, pravděpodobně jsem si něco takového řekla. Možná ne těmito slovy, ale určitě hodně podobně. Nevěříte?

Pak jsem se narovnala a začala se intenzivně soustředit na to, jak se má chodidla dotýkají chodníku. A vida… už jsem se cítila líp. Přidala jsem ještě pro jistotu hluboký nádech nosem a výdech pusou a bylo to. Ani jsem nemusela přejít ke třetímu kroku: pohnout prsty na rukách i nohách. Na 2-3 vteřiny zavřít nohy i ruce do pěstí, pak protáhnout a uvolnit.

Takže první nával vzteku jsem zvládla. Paráda.

A teď ještě zpracovat pocity PO TOM.
Možná to máte taky. Mohla bych si nechat v hlavě kolovat myšlenky typu: který člověk tohle udělal. Je to … Mohla bych se ublíženě nimrat ve zkaženosti světa. A byla bych znovu zpět. Vytočená, ublížená, naštvaná na sebe i celý vesmír. A víte, že vesmír je nekonečný. Určitě bych se dokázala bravurně vytáčet celý, celičký den. Ale já nechci. Mám něco lepšího na práci.

Vzpomněla jsem si na jednu pěknou větu:

Dokud nebudeme svatí, budou se nás naše i cizí emoce dotýkat fyzicky i mentálně.

Takže je normální, že cítím, co cítím. V každém případě nehodlám v těchto pocitech (sebe)obviňování pokračovat. Ten člověk mne chtěl vytočit a já to prostě NEUDĚLÁM.
Udělám jen to, že Vám napíšu tip na skvělý článek. A pak celý zážitek zabalím (…balím, balím) a hodím do popelnice. Protože tam patří.

A ještě slíbený odkaz:
http://psychologie.cz/emoce-vnimat-ustat-rozdychat/

Hezké čtení, Monika

P.S. Jdu se válet do bahna.

Testovací provoz webu

Stránky www.monikaambrozova.cz jsou právě TEĎ ve zkušebním provozu.
Ladíme funkce, vzhled  i obsah PŘÍMO za běhu.
To, že víme, že už nás možná vidíte, nás ještě více žene do práce.

Ostré spuštění plánujeme 22.12.2015.
Předpokládáme, že to bude skvělý závěr tohoto roku
a ještě lepší začátek nového způsobu, jak spolu mluvíme.

Držte nám (mně i mému šikovnému webmasterovi, který oplývá neutuchající trpělivostí, a něžně tlumí mé výstřelky) PĚSTI.

Děkujeme.

Monika Ambrožová, lektorka a HONZA HEJL, šikovný webmaster

Mlog

Někdo bloguje, já „Mloguji“.
Vždyť jsem Monika, to dá rozum.

V mém Mlogu najdete:
→ tipy na knížky, které vám nedají spát
→ moje moudra, která nedala usnout mně
→ citáty, které vás nakopnou i rozněžní
→ odkazy, které vás rozběhnou
→ a vše OSTATNÍ, o čem si myslím, že by vás mohlo zajímat