Závist (v práci)

Aneb „Dokážete ji proměnit na motivaci?“

Říkáte si: „Fuj!!! Závist!“ a máte pocit, že se vás tento pocit netýká? Vy nezávidíte! To spíše ti druzí závidí vám? Je to možné a pokud tomu tak skutečně je, prozkoumejte spolu se mnou závist jako něco, s čím se můžete setkat v obou rolích. Závistivce i toho, komu je záviděno. 

Ze všeho nejdřív ze závisti sejmeme tíhu něčeho odporného a zavrženíhodného. Alespoň po dobu než si vysvětlíme, odkud závist přichází a jaký má pro náš život (a život našich týmů) význam. Ano, i v týmech se závidí. Překvapilo vás to?

Zaprvé:
Přestaňte se obviňovat za to, že čas od času závidíte.
Ne, nejste mimořádně zkažení. Nepatříte na pranýř, ani za 7x zatlučené dveře.

Závist je emoce. Instinkt jako každý jiný, který přichází sám od sebe. Host bez pozvánky. Vědomě jej nepřivoláme. Nerozhodujeme se, že budeme kolegovi závidět strhující proslov na poradě, nebo štíhlou postavu kolegyňky z vedlejší kanceláře. Stačí jeden pohled a závist je tu. Cítíme ji jako jedovatý osten, který proletí naším tělem, a zanechá po sobě odpudivou pachuť studu a něčeho obzvlášť zkaženého.      

Pro jistotu zopakuji: Závist je instinkt. Nemůžeme za to, že ji cítíme. Ale ROZHODNĚ zodpovídáme za to, jak s touto emocí naložíme. Jestli si uvědomíme, co nám přišla sdělit. Jestli její vzkaz správně rozluštíme a uděláme to, k čemu nás vybízí. Nebo se stane rozžhaveným motorem naší krvelačné pomsty.

Samozřejmě tiché a před zraky důmyslně ukryté pomsty, protože závist je všeobecně považovaná za „nízkou“ lidskou vlastnost. Zveřejněním závisti se odsoudíme k odsouzení. Navíc, když se k ní přiznáme, prozradíme, že „máme/umíme míň“ než ten, komu závidíme.

Proč přichází závist?    
Závist přichází jako signál z hloubi naší sebehodnoty. Říká nám, že pocit naší hodnoty potřebuje posílit. A říká to důrazně. Závist je velmi agresivní pocit. Má v sobě silnou energii, která nemusí být použita k destrukci. Ale často z nevědomosti je.

Závist nám říká, že jsme přestali být se sebou spokojení:
1) proto máme udělat ve svém životě změny.
2) Nebo změnit představu o sobě a přiblížit ji realitě.
3) Nebo změnit realitu samotnou. 

Není důležité, jak moc závidíme, ale KDY závidíme.
Závist můžeme uchopit „špatně“, když se budeme rozhlížet kolem sebe a vinit všechny ostatní za svou nespokojenost. Vklouzne do role oběti.
Nebo si můžeme „odpustit“ že námi právě tento pocit prochází a zeptat se, jestli to, co závidíme, skutečně chceme integrovat do svého života. 

Opravdu to, co závidím, chci mít/umět?

Pokud si odpovím, že ano, zvednu se a začnu pro to něco dělat. Jak jednoduché, že? Závist jako zdroj motivace a velmi konkrétní nasměrování.


To je konec.

Děkuji, že jste dočetli až sem.
Ráda se podělím o své další postřehy o emocích v pracovních vztazích.
Stačí, když mi napíšete ✍️ na lektorka@monikaambrozova.cz. Nebo si rovnou zamluvte termín školení.

Jsem Monika, lektorka.
O čem píšu, o tom školím a naopak.
Emoce❤️ jsou mé 👑 téma.    

Už vím přesně, jak mluvit s člověkem v krizi

❄️ Protože často školím o tom, jak zvládat obtížné emoce.
❄️ Protože jakékoli školení od Barbara Ernest
je pro mě zárukou kvality.
❄️ Protože jsem se potřebovala na chvíli vynořit z hloubky 🏊‍♂️sebezkušenostního terapeutického výcviku a chtěla jsem mít „v ruce“ jasnou strukturu rozhovoru člověkem, který se nachází v krizi.

To byly 3 silné důvody, abych absolvovala jednodenní akreditovaný kurz.
A bylo to skvělé.

Cítím se zase o kus pevnější v kramflecích,
když budeme spolu řešit, jak zvládat obtížné situace v komunikaci.

Proč školit „duši“

Duše patří k člověku stejně jako tělo. Potřebuje pravidelný a systematický „servis“ i v době, kdy nevykazuje žádné závady. Servis duše „není méně“, než servis těla. 

Představte si…

Představte si, že koupíte do firmy stroj.
Přináší vám peníze.
Proto se rozhodnete,
že budete provádět čas od času servis,
aby stroj fungoval co nejdéle. A taky,
abyste nemuseli příliš brzy řešit nákup dalšího výrobního zařízení.

Servis provádíte pouze na místech, kam dosáhnete.
Hůře dostupná místa nečistíte.
Není na to čas, klid, ani peníze.
Když už cítíte, že by zanedbání nedostupných míst mohl být problém,
objednáte externí servisní firmu.

Dáte jim obecné zadání a stanovíte přesný čas,
dokdy mají servis vzdálených míst provést.
Údržbáři přicházejí. Spouštíte stopky.
Zvedáte bránu.
Mechanici vbíhají do různých zákoutí.
Opravují to, na co mají nářadí,
co hoří nejvíc.
Čas vypršel.
Poslední mechanik opouští vaši firmu.
Pár měsíců bude klid.
Budete mít pocit, že jste se postarali o celý stroj. 

Příště, protože si nejste úplně jistí,
jestli údržba tmavých míst proběhla v pořádku,
zavoláte jinou servisní firmu.

⁎⁎⁎

Co jsem vypozorovala? 

Pokud je vedení firmy přesvědčeno, že provádět pravidelnou a promyšlenou údržbu duše (své i zaměstnanců) má smysl, je potřebné a „normální“, budou k tomu takto pravděpodobně přistupovat všichni lidé ve firmě. 

Dopsala jsem to!

Slyšíte ty salvy? Ne? Pořádně se zaposlouchejte. Já je slyším. Mám za sebou 6 měsíců intenzivní práce na 14ti scénářích 20-35 minutových on-line kurzů vyšperkovaných do posledního detailu. Rozhodně si zasloužím dovolenou. Pořádnou dovolenou. 

A nejen já. Kvalitním scénářem sice každý kurz začíná, ale bez programátorů, garanta kvality, projektového manažera, grafičky, animátorů, fotografky, kameramana, zvukaře, střihače, skriptky, rekvizitářky, odborného lektora, minimálně šesti profesionálních herců a samozřejmě režiséra… by byl můj scénář jen smutným kusem papíru.   

O čem jsem to psala?

Psala jsem o tom, jak dělat porady, jak motivovat, o tom, že peníze jsou sice na prvním místě, ale loajalitu a chuť dlouhodobě spolupracovat si za ně u svých lidí nekoupíte. Je to jako s tou láskou a zdravím. Však víte.

Vytvořili jsme kurz o manažerských stylech. Jak je důležité vědět o všech stylech řízení a používat je s ohledem na zkušenosti zaměstnanců a náročnost úkolu, který řeší. Protože jinak se všichni hodně nadřete, nabouráte vztahy a výsledek si rozhodně za rámeček nedáte.

Psala jsem o tom, jak (si) zorganizovat práci, abyste každý den dokončili to nejdůležitější a nemrhali časem svým ani svých lidí. Protože čas je nad sůl i nad zlato. A těch silných témat bylo mnohem mnohem víc. Talent management, týmové role, řízení změn… To víte, manažerská akademie.

Pst, je to tajné

Kurzy jsem psala na míru. Nemůžu vám z nich nic ukázat a ani říct, pro koho jsme je vytvořili. Když říkám my, myslím tím lidi ze Santiax.cz, kteří mne pro tuto zakázku oslovili.

Ale třeba můžu říct toto.

Abych mohla napsat scénář jednoho on-line kurzu, strávila jsem přibližně 5 hodin zpovídáním odborného poradce na dané téma. Denně jsem byla schopná navrhnout cca 5 smysluplných obrazovek.

To musíte vzít téma, vybrat z něj to nejdůležitější. Rozhodnout, co půjde výkladem, jestli to bude video nebo text, kde potřebují uživatelé cvičení, hranou scénku, testy. Pak přemýšlíte, jak bude cvičení vizuálně vypadat a fungovat. Konečně přichází řada na texty. Napíšete je a zkracujete a zkracujete. Protože to nejtěžší na on-line kurzech je vybalancovat stručnost a přesto něco naučit.  

Mohlo by vás zajímat

  • Za šest měsíců jsem napsala 14  scénářů. Celkem jsem odevzdala 504 stran.
  • Největší kurz má „pouhých“ 25 obrazovek (59 stran scénáře), nejmenší 8 (15 stran scénáře).
  • Odborného garanta jsem zpovídala přibližně 70 hodin. Pak jsem je znovu poslouchala ze záznamu.
  • Interaktivní cvičení, testy, materiály ke stažení, scénky a videa už ani nepočítám. Bylo jich prostě nejvíc, protože na interaktivitě e-learning u Santiax stojí.     

Už chápete, že potřebuji dovolenou? 
Vypnout počítač, odpojit se od virtuálního světa a vyjít mezi skutečné lidi, kteří už mohou zase z plna hrdla zpívat i dýchat. To bude změna. 
  
Přeji vám krásné léto. Na viděnou na podzim… 

Monika

Proč své živé semináře nepřevádím do „onlajnu“

Lidé mne znají jako tu, co umí školit on-line. Ta, co rozumí e-learningu a často vypráví o zásadách distančního vzdělávání, které ho dělají tím čím je. Jedinou a zlatou cestou vzdělávání na dálku. Přesto své živé semináře v této době raději zruším, než…

Někteří mí kolegové přechází do on-line vysílání. Místo školení „tělo na tělo“ školí „obrazovku na obrazovku“. Rozumím a chápu. Je to jejich způsob řešení, jak nezůstat další půlrok bez příjmů. A i když je mi taky dost ouvej, rozhodla jsem se, že to neudělám. Že svá školení, která jsou zaměřená na soft skills, nebudu dělat v „hard“ podmínkách.

Živé semináře, které mají účastníky připravit na jednání se skutečnými lidmi, v důsledku koronavirových opatření s lítostí ruším. Samozřejmě po dohodě se svými zákazníky s tím, že až „to“ přejde, zase se uvidíme.

Nenabízím náhradní variantu celodenních akcí v on-line prostoru, protože když chcete jít v mezilidském kontaktu opravdu do hloubky, není žádná on-line aktivita dost skutečná.

Mí zákazníci jsou z velké části byznysem ošlehaní lidé. Za svou dlouholetou kariéru prošli desítkami, ne-li stovkami školení. Mají základy klíčových kompetencí tak hluboko zaryté, že další opakování nepotřebují.

Potřebují sdílet své zkušenosti se svými kolegy, potřebují řešit konkrétní případy, které mají právě teď na stole. Potřebují mluvit se sebou rovnými, hledat odpovědi na své aktuální otázky. Mne moc nepotřebují. Tedy… Nepotřebují to, abych si je na celý den svolala k počítači a přednášela.

Myslím, že si na živý workshop raději nějaký ten pátek počkají. A při tom čekání si třeba spustí některý z hotových on-line kurzů. Kurz si pustí kdy budou chtít, v rytmu, který jim vyhovuje a proklikají se do témat, která je zajímají. Protože to je ta největší výhoda e-learningu: učit se kdy chci, kde chci, tempem, které mi vyhovuje.

Nečichám člověčinu

E-learning mám ráda, to bych nenapsala 16 on-line kurzů! Ale považuji ho za skvělý doplněk, nebo taky výbornou předehru. Jeden z možných formátů, jak se dostat k informacím, které mne mohou „ochytřit“ v tématu, které mne zajímá.

Protože, když na svých dovednostech pracujeme, potřebujeme většinou více času a více různých podnětů, abychom se dostali na potřebnou úroveň. Zpravidla nestačí jeden celodenní kurz na živo za půl roku, ani série skvělých on-line přednášek. Ideální je dostupné formy vzájemně kombinovat, střídat a propojovat s vědomím společného cíle.  

V sebelepších virtuálních kurzech postrádám lidskou přítomnost. Chybí mi prostá člověčina. Úplně obyčejná blízkost člověka člověku. Ta, která spojuje, jiskří, dělá takovou tu zvláštní energii, která vznikne jen, když se k sobě přiblíží dvě lidské bytosti. Víte, o čem mluvím, že?

Energii, která vás může okouzlit i zaskočit. Energie, na kterou se nejde nikdy dost dobře připravit ve virtuální realitě (ani když absolvujete tisíc hodin on-line webinářů a zkouknete tři tisíce videí). Je to něco, co vznikne jen mezi živými lidmi v blízkém osobním kontaktu.

Není třeba se rovnou dotýkat, stačí jen tak být vedle sebe.

Prostě o schopnosti naslouchat, vést silné rozhovory s kolegy, spolupracovat, si můžete hodně přečíst a poslechnout, přesto si své čerstvě nabyté znalosti potřebujete vyzkoušet „nanečisto“. Potřebujete se dostat do situace, která co nejlépe odpovídá skutečnosti. Mimochodem to je didaktický princip názornosti, že ano, pane Komenský?

Proto to pravé distanční vzdělávání obsahuje prezenční/živé semináře, laboratorní cvičení, pevně stanovenou povinnou kontaktní část výuky, protože abyste si vytvořili některé typy dovedností, prostě potřebujete společnost skutečných lidí.

Neškolím, píšu

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Během jednoho zářijového týdne jsem přišla o všechny nasmlouvané zakázky půl roku dopředu. Většinou už v tuto dobu mluvíme se zákazníky o dalším roce, ale teď se o to ani nesnažíme. Jednak nevíme, co bude, ani kde budeme a co budeme dělat.

Jsem ale nezmar a taky dost tvrdohlavě trvám na tom, že jsem dobrá lektorka. Proto, když nemůžu školit, tak jsem se vrhla do psaní.  Píšu svůdné texty pro své zákazníky na jejich weby, ladíme a aktualizujeme mé on-line kurzy, které si samozřejmě můžete zakoupit.

A poskytuji konzultace pro učitele, kteří přechází na distanční výuku. Taková hot-line po skypu. 

Kupte si …

Třeba mé povídání s Jitkou Doležalovou o Hněvu a vzteku, kterého je teď kolem nás dost a dost.

 

Nebo si u mne objednejte napsání svěžích textů pro váš web, firemní časopis, nebo brožurku pro zákazníky.

Je to cesta, jak můžeme z nouze udělat něco víc než jen cnost.