Třikrát o tom, proč a jak si dělat ze studentů partnery (nejen) ve výuce na dálku… Dlouho jsem si myslela, že věta: „S čím Vám mohu pomoci?“ bude mou nejméně oblíbenou větou století. Když jí slyším, mám husí kůži jako pralinky. A ne a ne se jí zbavit.

Posledních pár měsíců je tady ale silný soupeř, kterého bych rozhodně nepodceňovala. Věta: „Nejste v tom sami!“ a její variace je snad všude. Chápu, rozumím a respektuji. Je v tom dobrý úmysl. Vyjádřit podporu, povzbudit. Předejít klesání na mysli.  

Ale prostě si nemůžu pomoct. Čím víc ji někde slyším, vidím, tím hůř mi jde vyslovit. Přesto to teď udělám a použiji ji taky, protože nic lepšího nevymyslím:

„Uvědomte si, že v tom nejste sami.“

Říkám ji lidem, kteří začali učit na dálku a cítí se jako ryba bez vody. Mají pocit, že výsledek on-line výuky je jen a jen na jejich bedrech. Není. A pokud to tak budou brát, začne je brzy bolet v kříži.

Stačí, když se rozhlédnete po své virtuální třídě. Jste v ní sami? Řekla bych, že ne. Jsou tam studenti, možná desítky až stovky studentů a víte co? Jsou stejně vystrašení jako vy. Taky mají strach, že „to“ nezvládnou, že v tom zůstali sami a že na to nemají ty potřebné dovednosti.

Zastavte se a zkuste to jinak.

Už víte, že distanční vzdělávání je jen jiný způsob organizace a řízení vzdělávacího procesu. Studenti, cíl i vy, dokonce i většina výukových metod… to vše zůstává stejné.

Jediné, co se teď potřebujete naučit nového, je začít používat „jiný dopravní prostředek“. Potřebujete si vybrat a dobře osvojit způsob, jak informace dopravíte ke studentům, podpoříte jejich aktivitu, aby je přetavili ve znalosti a dali vám zprávu o tom, jak se jim vedlo.

Ale pozor, ne vždy je to nejnovější, to nejvhodnější. Technologii vybírejte tak, aby vyhovovala vám i studentům. Přece nedopustíte, aby výsledek vzdělávání ohrozilo to, že jste si vybrali nejnovější model poštovního holuba, který je tak „vytuněný“, že se s ním nedokážete domluvit na spolehlivém předání úplně obyčejného vzkazu.

Proto mne napadly 3 tipy, které vám mohou pomoci, když přecházíte na vzdělávání na dálku.

Za prvé: začněte holubem v základní výbavě

Vyberte si způsob komunikace se studenty, který zvládnete rychle a spolehlivě používat. Nebo když je vám shůry dáno, v čem máte on-line výuku vést, používejte nejdřív dvě tři základní funkce a postupně přidávejte další, pokud vám budou vyhovovat a cítíte, že to pochopení učiva opravdu prospívá.

Například pokud chcete používat pro přednášky videa, nemusíte točit naživo, klidně si prvních pár předtočte a věnujte se třeba zodpovídání dotazů studentů v chatu.

Nebo když vysíláte naživo, požádejte studenty, ať moderují diskusi v chatu, ať sledují dotazy a v čase určeném pro diskusi vám položí otázky, které nebyly zodpovězeny… a nebo dotazy z publika použijte jako zadání domácího úkolu… ať na ně najdou studenti odpověď samostatně, pošlou vám je před další přednáškou a vy se k nim na začátku dalšího on-line vysílání vrátíte… Neumíte natočit video?Požádejte svého kolegu, studenty, ať vám s tím pomůžou. Udělejte si z nich partnery.

Protože tak dáte svým studentům pocit, že je vnímáte, i když si nejste fyzicky na blízku. Že nejsou úplně bezmocní, ale mohou do svého vzdělávání zasáhnout a dokonce být i prospěšní. Dáte jim možnost být aktivní a podílet se na něčem opravdu důležitém. 

Sami vidíte, že těch možností, jak nebýt na on-line výuku sám, je mnoho. Vyberte si tu, kterou umíte už teď, kterou vás baví používat a funguje všem zúčastněným.

Za druhé: mluvte „se“ studenty, ne „na ně„

Už jsem to naznačila v předchozí odrážce, ale potřebuji tuto myšlenku obzvlášť zdůraznit. Mluvte se studenty. Ptejte se, jak se jim učí z toho, co jim poskytujete. Řekněte jim, ať vám napíšou zpětnou vazbu. Klidně po každé přednášce, každém zadání úkolů. Zdůrazněte, že je to důležité pro ně i pro vás a hlavně pro váš společný cíl.

Protože o tom je dobré partnerství. Nestačí na partnera jen mluvit, je důležité si ho vyslechnout. A na to, co říká, je třeba reagovat.

V průběžné a živé komunikaci je síla a úspěch vzdělávání na dálku. Není jen o tom, sdělit učivo, ale ptát se studentů, jak se jim učí. Je to dost názorné? Srozumitelné? Kde se zasekávají? Co jim pomáhá? Co jim vyhovovalo a co chtějí, abyste používali častěji? Víte to? Nevíte? Zeptejte se! Oni vás neukousnou, když uvidí, že jim to pomáhá.

Za třetí: učte jak byste chtěli být učeni

Uvědomujte si a stále dokola si připomínejte, že cílem není technologie, ale doručit učivo ke studentům a nabídnout jim takové aktivity, díky kterým se jim podaří z informací udělat znalosti.
Učte tak, jak byste chtěli být učeni vy.

Chtěli byste sedět od rána do večera na jedné on-line přednášce za druhou? Kolik on-line přednášek jste skutečně schopni za den vnímat? V jaké délce? Jaké potřebujete přestávky? Můžete je udělat během přednášky? Co se během pauzy může v on-line prostoru dít? Jak můžete podpořit zvědavost studentů a živit ji po celou dobu on-line výuky? Jak zakončit on-line přednášku tak, aby se už nemohli dočkat pokračování?

Postupně se budeme k jednotlivým otázkám vracet. Teď vás jen prosím, přestaňte se bát, že „to“ špatně dopadne a rozhlédněte se.

Právě jste dostali pozvánku do virtuálního světa. Stojíte před portálem, kterým můžete projít a dát své práci nový rozměr.

Je to vzácná příležitost, druhá šance, jak se znovu nadchnout pro svou práci a posílit vztah se studenty.

Nemusíte používat všechno, co k vám přijde. Používejte nástroje, které jsou vám sympatické pro to, jak je snadné je používat pro výuku a podpoří vás a vaše studenty v dosažení společného cíle.

Aby se dílo podařilo, jsem tady já. Použijte mé znalosti a zkušenosti s distančním vzdělávání.